Rodina Šedivých

Prarodiče pana Šedivého pocházeli z malého  hospodářství. Za války zpaktovali statek pod horou Raná. Bylo to však už v Sudetech a Němci  jim tam dělali zle, proto si začali hledat nějaký statek ve vnitrozemí. Ten objevili v Rakovníku. Byl původně také zpaktovaný a poměrně dost zdevastovaný. Dědilo ho několik dědiců a oni od nich jednotlivé podíly  postupně vykupovali. Podařilo se jim nakonec skoupit téměř 77%. Zbývající vlastníci nechtěli své podíly prodat. Po dědečkovi a babičce přebral hospodářství  starší ze dvou synů .V odstupní smlouvě  je přesně vyjmenováno, co budou rodiče denně dostávat. Například: hroudu  másla, mléko z ranního dojení, otop na zimu a tak dále.

Matka pana Šedivého pocházela  z Lubné, také z  poměrně velkého hospodářství . Její rodiče vlastnili  asi 39ha půdy. Měli traktor a sušárnu chmele. Také jim hospodářství  v roce 1950  někdy v červnu zkonfiskovali  a vystěhovali je.  Štěstí , že ke statku patřil domek, kam se mohli přistěhovat.

Když  skončila válka, podařilo se Šedivým  získat traktor, což bylo pro hospodářství velmi přínosné. S  60 ha půdy a s podíly spoluvlastníků to bylo po válce největší hospodářství v Rakovníku. Po roce 1948 se začala zakládat JZD a státní statky. Jeden byl založen v Hořesedlích  a další měl být v Rakovníku. Zemědělcům  se neustále zvyšovali dodávky. Pokud je neplnili nebo se nějakým způsobem stavěli proti režimu, mohli skončit v dolech. Došlo i na zabavování živého inventáře. Z toho, co se zabavilo Šedivým ,  bylo poměrně dost dobytka.  Rodina chovala i klisny. Pan Šedivý má dokonce fotku se čtyřmi generacemi klisen.

Tehdy vznikl zákon,  který nařizoval , že kdo měl půdy více než 50 ha, musel ji odevzdat  státu. Protože hospodářství mělo spoluvlastníky, připadlo na každého méně než 50ha. Zákon se na ně nevztahoval. Tehdy  si Šedivých mysleli, že vše  bude v pořádku, že budou hospodařit  dál. Ale už na konci roku 1949 jim zabavili traktor. Pozvali otce na technickou kontrolu a on se vrátil zpátky pěšky bez technického průkazu. Přesto hospodářství celkem dobře fungovalo. Potom  začali na otce pana Šedivého tlačit i prostřednictvím spoluvlastníků . Rodiče se proto snažili prodat zbytek  půdy pod 50ha, aby zachránili alespoň něco. Současně začaly probíhat odhady hospodářství a jeho vybavení. Tehdy bylo rodině slíbeno, že se bude platit jen živý a ne mrtvý inventář. Ale o statek rodiče nakonec přišli.  Byl prodán, ale nikdy nebyla zaplacena ani koruna.

Pan Šedivý si vzpomíná , co mu  vyprávěla babička. On se  narodil v srpnu roku 1952. V té době měli všechno připravené v bednách k odstěhování a jen čekali,  kdy pro ně  v noci přijedou a někam je odvezou. To se nestalo, ale asi tak v jeho šesti letech je  přestěhovali na Bulovnu. Byl to státní statek a otec tam dělal technika. Brzy mu bylo ale sděleno, že jako bývalý kulak, zde nemůže pracovat. K  prvnímu lednu musel vrátit klíče od bytu. Soudem mu byl přidělen zdevastovaný státní domek, ve které nebylo ani základní sociální zařízení. . Vše  si museli vybudovat vlastními silami. Později  si koupili domek u koupaliště.

Totalita dopadla i na o tři roky starší sestru pana Šedivého. Chtěla jít studovat na zemědělsou střední školu , ale výbor KSČ se postavil proti, že to nejde. Byla přece dcerou  kulaka.  Nakonec se rodičům podařilo přihlášku stáhnout a poslat do jiného kraje, do Mariánskiých Lázní. Protože byla  jedničkářka, tak se tam dostala a úspěšně odmaturovala. Z domova odcházela v necelých  14 letech.

Pan  Šedivý  měl štěstí. Na střední  školu  nastupoval v roce, kdy se nedělaly přijímací pohovory. K přihlášce se nevyjadřoval žádný výbor KSČ, ani zaměstnavatel rodičů. A tak se dostal na TOS bez problémů. Odmaturoval a na vysokou se dostal na základě prospěchu ze střední školy.

Po roce 1989   byl majetek restituován, ale už ne ten původní. Dnes syn pana Šedivého podniká jako soukromý zemědělec.

 

 

Zpracovali:Honza Ostaš, Jessica Cusacková, Káťa Vopatová

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.