Základní škola v Suchdole nad Lužnicí převzala v měsíci březnu putovní výstavu připravenou občanským sdružením Zapomenutí. Žáci 9. ročníku se v rámci hodin občanské výchovy a dějepisu s obdobím 50. let předběžně seznámili a pak ještě své poznatky prohloubili v rámci následného semináře. Nejvíce je však zaujaly příběhy konkrétních lidí, kteří se nechtěli podvolit komunistickému režimu nebo se mu jen prostě znelíbili. Nejdříve se zdálo, že proběhne pouze seminář, žáci se seznámí s výstavou, tedy s jednotlivými příběhy zpracovanými žákovskými či studentskými skupinami z různých koutů naší republiky, výstava se nechá volně k dispozici v prostorách naší školy, a tím vše skončí. Nakonec se však celá třída dohodla, že zkusí předat dál to, co se dozvěděli. A tak se uskutečnila série prezentací, zakončená v úterý 26. března besedou s veřejností. Nutno podotknout, že se zúčastnili úplně všichni žáci 9. ročníku a je jasné, že ne pro všechny to bylo jednoduché. O to větší obdiv a poděkování jim patří.
Jak celou akci vnímali samotní žáci, ukazují následující 2 příspěvky.
Mgr. Iva Mráčková
(třídní učitelka 9. A, učitelka OV)
My, žáci 9. ročníku jsme měli tu příležitost seznámit mladší žáky a veřejnost
s 50. léty totalitního režimu. Osobně si myslím, že naše prezentace měla
úspěch. Od první přednášky až k poslední, která byla pro veřejnost, jsme
se hodně zlepšili ve vyjadřování. U první jsme měli docela velkou trému, ale
v průběhu jsme to překonali, až do chvíle, kdy přišla veřejnost. Skoro všichni jsme se báli, abychom to nepokazili. Ale zvládli jsme to. Tyto příběhy nás velmi zaujali a doufáme, že se tato doba nebude nikdy opakovat. Proto jsme s tím seznámili naše mladší spolužáky, aby i oni věděli, jak byla 50. léta krutá. Mladší spolužáci nás pozorně poslouchali a dokonce měli i dotazy
k příběhům, což nás velice potěšilo a překvapilo, protože jsme takový
zájem ani nečekali.
Olga Čalkovská, Kateřina Hanusová
My, žáci 9. ročníku jsme měsíc březen zasvětili nauce o komunistické totalitě
v 50. letech. Z panelů, na kterých byly zpracovány příběhy lidí, jejichž život komunistická totalita nehezky poznamenala, jsme se dozvěděli spousty informací o 50. letech minulého století. O ně jsme se pak podělili jak s našimi mladšími spolužáky, tak i s veřejností. Někdo poslouchal pozorněji, někdo méně, ale i tak jsme se všichni snažili, abychom příběh převyprávěli alespoň trochu poutavým způsobem a musí se nechat, že se snažili všichni a všichni se svoji část příběhu dokázali naučit a následně vylézt ze své ulity, aby jej mohli řádně předat. To se všem povedlo na jedničku. Doslova. Já osobně jsem byl vždy lehce nervózní. Obzvláště, když jsme příběhy měli odprezentovat před veřejností, ale nakonec ze mě nervozita opadla a já mohl všem náležitě předvést svůj rétorický talent.
Myslím si, že myšlenka celého programu je skvělá a je to naprosto originální nápad a skvělý způsob, jakým vyučovat ve školách. I přes to, že totalita nebyla vůbec lehké období pro spoustu lidí, tak si myslím, že na takové věci a události by se nemělo zapomínat a ve školách by se měly učit i další roky. A je dobře, že jsou učeny zrovna takovým způsobem, který žáky baví určitě více nežli posedávání v lavici a poslouchání učitele.
Petr Kříž
