Archiv rubriky: Blogy studentů

Výstavy Zmizelí sousedé a Stopy totality součástí zahajovacího fóra programu Europe for Citizens v Bruselu

Dne 28. 1. 2014 se v návštěvnickém centru Evropské komise v Bruselu uskutečnilo slavnostní zahájení programu Europe for Citizens (Evropa pro občany) pro roky 2014 – 2020. Jednu ze čtyř klíčových součástí tohoto programu tvoří podpora aktivní evropské paměti. V minulosti byl z prostředků programu podpořen také projekt Zmizelí sousedé.

V rámci bruselského zahájení další fáze programu proběhly i dva odborné panely, dotýkající se otázek společné evropské paměti, sdílených hodnot či aktivního občanství.  Zajímavé příspěvky přednesli mj. socioložka Anna Lisa Tota z římské univerzity či francouzský historik Henry Rousso.

Podpořené organizace měly v průběhu dne možnost prezentovat výstupy svých projektů. V Bruselu se tak představila anglická verze výstavy Zmizelí sousedé i několik panelů výstavy Stopy totality. Pozvání organizátorů přijaly i některé další podpořené organizace z České republiky.

Brusel_jan_2014 028 Brusel_jan_2014 019 Brusel_jan_2014 023Rádi bychom touto cestou poděkovali panu Pavlu Tychtlovi z Evropské komise, paní Kateřině Hamplové z Úřadu vlády České republiky a organizačnímu týmu Teamwork za možnost obě výstavy při této významné události prezentovat.

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výstavy Zmizelí sousedé a Stopy totality součástí zahajovacího fóra programu Europe for Citizens v Bruselu

Práce SOČ o Františku Šestákovi

O Františku Šestákovi zpracovávám práci SOČ, kterou najdete na adrese http://1drv.ms/1jKGrIJ.

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Práce SOČ o Františku Šestákovi

O místech paměti 50. let; bývalý klášter benediktinů ve Svatém Janu pod Skalou

Areál kláštera v malebné obci Svatý Jan pod Skalou nedaleko Berouna původně náležel řeholnímu společenství benediktinů. V roce 1785 byl klášter císařem Josefem II. zrušen. V převážné části první poloviny 20. století zde Kongregace školských bratří provozovala učitelský ústav, jehož činnost nuceně ukončila nacistická okupační správa.

HPIM2809Na přelomu 40. a 50. let byl v budově zřízen tábor nucených prací (TNP), kam byli zařazováni lidé na základě zákona č. 247/1948 Sb. o táborech nucené práce. Tento zákon umožňoval nařídit pobyt v TNP bez řádného soudního řízení až na dobu dvou let. Příslušné tzv. krajské trojky KSČ tak měly v podstatě volné ruce v nakládání s těmi, kteří byli novému režimu z nejrůznějších důvodů nepohodlní.

Vězňové ze svatojánského tábora pracovali v okolních vápencových lomech či v blízkých železárnách ve Králově Dvoře. O podmínkách v táboře se prameny rozcházejí. Na konci roku 1950 byl TNP Svatý Jan pod Skalou zrušen a budova po úpravách sloužila jako věznice. Od poloviny 50. let se pak v bývalém klášteře nacházela policejní škola ministerstva vnitra. Po roce 1989 byl objekt navrácen církvi, jeho pohnutou minulost dnes připomíná pamětní deska.

Rubriky: Historie | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O místech paměti 50. let; bývalý klášter benediktinů ve Svatém Janu pod Skalou

Příběh Oto Sekyrky – Gymnázium Vodňany

Oto Sekyrka se narodil 16. ledna 1928 v Rimavské Sobobě. Otec Oty byl vysokým vojenským důstojníkem prvorepublikové československé armády, matka pocházela ze starého uherského rodu Fekete de Galantha. V roce 1940 začal Ota Sekyrka studium na píseckém gymnáziu a již během studií se zařadil do řad nadějných jihočeských atletů. Po ukončení studia následoval příkladu svého otce, podplukovníka Zdeňka Sekyrky a nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Zde ho jako mladého člověka zasáhla hned v roce 1948 komunistická totalita. Již v tomto roce byl vyloučen pro třídní nespolehlivost ze studia a ihned přeřazen k tzv. Černým baronům, k útvaru PTP. V žádném případě se nejednalo o úsměvné působení, jak jej líčí pozdější film či seriál, ale již zde byl tvrdě pronásledován komunistickou mašinérií. Po skončení služby u PTP nachází práci v roce 1951 jen jako lesní dělník v Píseckých horách. V této době již 4. rokem probíhá zatýkání a popravy odpůrců KSČ, desetitisíce lidí jsou odsouzeny do vězení, další jsou popraveni, zastřeleni na hranicích či umučeni v lágrech. K tomuto teroru nedokáže Oto Sekyrka mlčet a otevřeně kritizuje popravy nevinných, především Milady Horákové, umučení kněze Toufara či likvidaci našeho národního hokejové mužstva. Oto Sekyrka byl známou osobností, neboť jeho děd byl odborníkem v oboru lesnictví, zemědělství, významně se podílel na stavbě písecké nemocnice, oživil u nás psí plemeno Českého fouska a v roce 1938 navrhl výstavbu Orlické přehrady jako náhradu za Mnichovskou dohodou uloupené české pohraničí, čímž předběhl svou dobu o řadu let. I díky Otovo podpoře rodin politických vězňů, neunikla jeho činnost StB. Tragédie jeho osudu se začala naplňovat v roce 1952. Tehdy ho požádal jeho bývalý spolužák o pomoc při hledání úkrytu v píseckých lesích pro sebe a svého společníka, s kterým prý chtěli utéxt na Západ. Oto Sekyra, spolu s dalšími přáteli nosili do úkrytu tajně v noci potraviny. Vše bylo rychle prozrazeno a Oto Sekyrka je 16.února 1953 při cestě do práce zatčen a je mu rozstřílena levá noha. Střepiny z kulky mu nebyly nikdy vyňaty z nohu a do smrti trpěl bolestmi, obzvláště při změně počasí. Následovalo odsouzení za velezradu a konfiskace majetku, kterým přišla rodina o část domu, do kterého se nastěhoval příslušník StB. V příbramských a jáchymovských uranových dolech se stal pouze číslem A0 20407 a strávil zde nejhorších 7 let svého života. V květnu 1960 je propuštěn na amnestii, netuší však, že za další rok bude v naprosto vykonstruovaném procesu odsouzen za podvracení republiky na dalších 7 a půl roku. Toto věznění si odbyl především ve Valdicích. Domů se vrátil po dlouhých čtrnácti letech, s podlomeným zdravím, TBC, průstřelem nohy a na prstech levé nohy mu chyběly 3 prsty, o které přišel při úrazu v dolech. Poté pracoval jako dělník v Harmonice v Písku, zájem o jeho osobu ze strany StB neochaboval, často byl odvezen přímo od lisu na vyšetřovnu Stb do Českých Budějovic. Jediné, co mu dělalo radost, byli jeho čtyři synové a manželka a volné chvíle trávil na rybách či pěstováním květin pro kostely v celých jižních Čechách. Za dobu jeho věznění a i po jeho návratu provedla StB neuvěřitelných 88 prohlídek v jeho domě. Teprve listopadem 1989 se jeho život změnil. Zvláštním senátem soudu v ČB byl plně rehabilitován a okamžitě se zapojil do společenského života. Pořádal besedy, chodil do škol, rozhlasu, angažoval se v Občanském foru. Bohužel jeho vězněním zničené srdce nevydrželo nápor prvních svobodných měsíců a 19. října 1990 dotlouklo naposledy. Im memoriam byl povýšen do hodnosti plukovníka.Za zvuku vojenských salv se jeho pohřbu zúčastnilo stovky lidí, pohřbíval ho jeho spolužák a přítel z píseckého gymnázia, velký bojovník proti komunistické totalitě děkan Josef Jiran, který se vrátil 7. října 1990 po 22 letech z emigrace. Pohřeb Oty Sekyrky, jeho kamaráda, byl jeho prvním pohřbem po návratu z emigrace…Ota Sekyrka prožíval šťastné období, dožil se pádu zločinné komunistické diktatury. A jak často psal v dopisech v roce 1990 svým přátelům:“ prožívám nejkrásnější rok svého života…“ Nevěděl, že díky útrapám z vězení to bude rok poslední… (sepsali studenti Gymnázia Vodňany pod vedením p. učitele Michala Sekyrky)

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh Oto Sekyrky – Gymnázium Vodňany

Stopy totality, příběh padesátých let – akce právník

https://www.facebook.com/michal.juppkonecny?sk=wall#!/photo.php?v=10200593633544769

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Stopy totality, příběh padesátých let – akce právník

Příběh rodiny Homolovy

sk_Brno_80x200_02

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh rodiny Homolovy

Příběh Ing. Tylšera

SK_Tylser_80x200_02

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh Ing. Tylšera

Příběh faráře Lekavého

sk_Jesenik_80x200_03 (2)

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh faráře Lekavého

Příběh paní Šestákové

ST_Stenberk_Sestakova_new_80x200_02 (2)

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh paní Šestákové

Cesta za totalitou

Cesta za totalitou

Ve středu dne 22.6 2011 jsme se po telefonickém kontaktu a několika e-mailech sešly s panem  Markem Fialou. Otec tohoto mladého muže byl stíhán komunistickým režimem. Pan Marek Fiala sice danou dobu příliš nepamatuje, ale ochotně nám popovídal o tom, jak totalitní dobu prožívala jeho rodina.

Při cestě do Café Jana ve Velké Bíteši, (místo, kde se konala schůzka), jsme měly docela strach z prvního setkání s člověkem, kterého jsme dosud nikdy neviděly. Jakmile jsme však dorazily na místo a s panem Fialou jsme se seznámily, vše se vrátilo do normálu a my přestaly mít obavy.

Pan Fiala byl velice milý, sympatický a ochotný. Rád nám odpověděl na námi přichystané otázky, které se týkaly totalitního režimu.

Naše první setkání  trvalo zhruba hodinu. Pan Fiala nám situaci velmi ulehčil, ochotně se  rozpovídal, takže  na některé otázky odpověděl dříve,  než byly vyřčeny. To nám samozřejmě vůbec nevadilo. Celou schůzku a rozhovor jsme natáčely na kameru, se kterou jsme měly z počátku problém zacházet. Doposud jsme s ní nikdy nepracovaly a tréma stále nebyla zrovna na nejnižší úrovni.

Pan Fiala nám v závěru našeho setkání nabídl, že v případě jakéhokoliv dalšího dotazu jej máme kontaktovat. Rád nám poskytne další informace a rád nás zase uvidí.

V závěru schůzky jsme panu Fialovi upřímně poděkovaly za jeho ochotu a čas, který s námi strávil.

Některé otázky a odpovědi:

Byl nějaký člen Vaší rodiny vyslýchán komunisty nebo komunisty vězněn?

– Oba rodiče. Nebyli vězněni, ale vyslýcháni. Otec vlastnil zahradnictví a chodil do něj každý den, ale to už bylo pro některé obyvatele Velké Bíteše podezřelé a zajímalo je, co tam každý den dělá. Anonymně přišel dopis STB, přijela k nám kriminálka a odvezla rodiče k

Jak probíhal výslech?

– To přesně nevím. Rodiče o tom doma nemluvili. Báli se, že bychom mohli říci něco ve škole, proto mlčeli.

Lucie Kadlecová a Veronika Burešová

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Cesta za totalitou