Projektové blogy

Příběh Ing. Tylšera

SK_Tylser_80x200_02

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh Ing. Tylšera

Příběh faráře Lekavého

sk_Jesenik_80x200_03 (2)

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh faráře Lekavého

Příběh paní Šestákové

ST_Stenberk_Sestakova_new_80x200_02 (2)

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh paní Šestákové

Cesta za totalitou

Cesta za totalitou

Ve středu dne 22.6 2011 jsme se po telefonickém kontaktu a několika e-mailech sešly s panem  Markem Fialou. Otec tohoto mladého muže byl stíhán komunistickým režimem. Pan Marek Fiala sice danou dobu příliš nepamatuje, ale ochotně nám popovídal o tom, jak totalitní dobu prožívala jeho rodina.

Při cestě do Café Jana ve Velké Bíteši, (místo, kde se konala schůzka), jsme měly docela strach z prvního setkání s člověkem, kterého jsme dosud nikdy neviděly. Jakmile jsme však dorazily na místo a s panem Fialou jsme se seznámily, vše se vrátilo do normálu a my přestaly mít obavy.

Pan Fiala byl velice milý, sympatický a ochotný. Rád nám odpověděl na námi přichystané otázky, které se týkaly totalitního režimu.

Naše první setkání  trvalo zhruba hodinu. Pan Fiala nám situaci velmi ulehčil, ochotně se  rozpovídal, takže  na některé otázky odpověděl dříve,  než byly vyřčeny. To nám samozřejmě vůbec nevadilo. Celou schůzku a rozhovor jsme natáčely na kameru, se kterou jsme měly z počátku problém zacházet. Doposud jsme s ní nikdy nepracovaly a tréma stále nebyla zrovna na nejnižší úrovni.

Pan Fiala nám v závěru našeho setkání nabídl, že v případě jakéhokoliv dalšího dotazu jej máme kontaktovat. Rád nám poskytne další informace a rád nás zase uvidí.

V závěru schůzky jsme panu Fialovi upřímně poděkovaly za jeho ochotu a čas, který s námi strávil.

Některé otázky a odpovědi:

Byl nějaký člen Vaší rodiny vyslýchán komunisty nebo komunisty vězněn?

– Oba rodiče. Nebyli vězněni, ale vyslýcháni. Otec vlastnil zahradnictví a chodil do něj každý den, ale to už bylo pro některé obyvatele Velké Bíteše podezřelé a zajímalo je, co tam každý den dělá. Anonymně přišel dopis STB, přijela k nám kriminálka a odvezla rodiče k

Jak probíhal výslech?

– To přesně nevím. Rodiče o tom doma nemluvili. Báli se, že bychom mohli říci něco ve škole, proto mlčeli.

Lucie Kadlecová a Veronika Burešová

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Cesta za totalitou

Příběh mého otce JUDr. Tomáše Jíry

Stopy totality, příběh mého otce JUDr. Tomáše Jíry

Vyprávěním o mém tatínkovi a rodině se připojuji k projektu Stopy totality, neboť myslím, že bez znalosti a pochopení minulosti nelze budovat dobrou budoucnost.

Táta se narodil v roce 1911 v židovské rodině úředníka na jižním Slovensku. Rodina byla již po generace nevěřící a spřátelená s ostatními obyvateli města bez ohledu na náboženství a národnost. Nepociťovali, že jsou rasovou menšinou. Táta se tehdy jmenoval Dezider Gottlieb. Jeho otec zemřel, když bylo mému tatínkovi 11 let a zůstal sám se sourozenci a s maminkou bez finančních prostředků. Přes bídu, ve které žili se díky soudržnosti rodiny i přátel, kteří jim pomáhali, se dokázaly děti velmi dobře vzdělat…..

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh mého otce JUDr. Tomáše Jíry

Příběh F. Šmída v podání jeho syna

Nahráno v Choceradech 4.8.2012
rozhovor – audio

Rozhovor František Šmíd – přepis

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh F. Šmída v podání jeho syna

Kdo byli Rudolf Pernický a Jaromír Nechanský?

Rudolf Pernický

(července 1915 v Krhové u Valašského Meziříčí – 21. prosince 2005 v Praze)

 

  • voják
  • první předseda Konfederace politických vězňů
  • velitel paraskupiny Tugsten

Po dokončení výcviku a materiálnímu vybavení a odeslání na bázi v Itálii (Bari a Brindisi),jsem byl určen velitelem výsadku Tungsten, s úkolem navázání styku s domácí odbojovou organizací, příjmu lidí a materiálu z letadel. V září 1944 odeslán na bázi v Itálii. První pokus o vysazení 4.10.1944 se nezdařil, ježto letoun nenašel určené místo pro vysazení. K vysazení došlo až 21.12.1944, kdy nás polská posádka letounu Halifax vysadila místo u Hlinska v Čechách až u obce Libenice, severozápadně od Kutné Hory. V Londýně jsme obdrželi adresu, na níž jsme se měli po seskoku hlásit, kterou vykorespondovala paraskupina Calcium, působící již na Českomoravské vrchovině. Adresátem byl Cyril Musil ve Studnici u Nového Města na Moravě, kam jsme dorazili při přesunech pouze v noci 29.12.1944 ráno, se značnými omrzlinami. Navázali jsme styk s domácí  odbojovou organizací R-3 a paraskupinou Calcium. Při plnění organizačních a zpravodajských úkolů jsme přijali s paravýsadkem Platinum, který ztratil při seskoku svůj operační materiál, náhradní spojovací materiál a také kpt. Hromka (operace Bauxite). Ohlášené vysazení britské styčné skupiny se neuskutečnilo, přestože letoun nad udané místo vysazení doletěl. V posledních dnech války jsem byl určen R-3 okresním velitelem v N. Městě na Moravě a snažil jsem se koordinovat akce proti ustupujícím nacistickým jednotkám.”

 

Po válce byl povýšen na majora, ale o tři roky později byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke dvaceti letům odnětí svobody. Z toho osm let strávil prací v uranových dolech. V roce 1960 byl díky amnestii propuštěn. Poté byl nucen pracovat v cihelně a jako skladník, dokud v roce 1968 nezískal práci jako referent na Úřadu vlády. StB ho sledovala až do roku 1989.

Po roce 1990 mu byly vráceny všechny vojenské pocty, které mu v době uvěznení odbrali a o rok později byl jmenován generálmajorem ve výslužbě. V roce 2005 dostal nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva.

Krhová u Valašského Meziříčí

Krhová u Valašského Meziříčí

 

Krhová u Valašského Meziříčí

Krhová u Valašského Meziříčí

 

Hrob generála Pernického

Hrob generála Pernického

 

 

Jaromír Nechanský

(prosinec 1916Praha – 16. červen 1950, Praha)

  • voják
  • dvojitý agent OBZ a CIA

 

V letech 1942–1943 absolvoval řadu speciálních kursů (např. parakurs, kurs průmyslové sabotáže, kurs individuální konspirační činnosti, kurs v ovládání Eureky a S–Phone atd.) a stal se velitelem skupiny PLATINUM-PEWTER.  Jejich úkolem byla zpravodajská činnost, zajištění rádiového spojení s Londýnem a ve spolupráci s domácím odbojem příjem dodávek zbraní a osob .

V říjnu 1947 se dočkal povýšení na mjr. a následně byl povolán jako posluchač do VŠV v Praze, kde po jejím absolvování nastoupil jako profesor taktiky vyšších jednotek, ale v r. 1949 byl zatčen pro trestný čin vyzvědačství, velezrady a spolčení proti republice k trestu smrti, ztrátě hodnosti a všech vyznamenání. Rozsudek byl vykonán 16. 6. 1950 v pankrácké věznici v Praze. Dne 23. 1. 1991 byl soudně rehabilitován, následně mu byla navrácena hodnost majora a současně byl povýšen do hodnosti plukovník in memoriam.

 

Slova na rozloučenou psal po půlnoci 15. června 1950 – několik hodin před popravou – tehdy 34letý major Jaromír Nechanský. „Je smutné, že rozdílnost politických ideologií může do takové míry rozpoltit národ,“ posteskl si v dopise adresovaném otci. „O své činnosti mohu říci, že jsem ji konal jako důstojník podle svého jasného a pevného přesvědčení… Rovněž jsem naprosto přesvědčen, že při oceňování mé viny a při výměře trestu rozhodovaly zásadně více okolnosti politické, než skutková podstata činu…“

Rubriky: Blogy studentů | Štítky: , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kdo byli Rudolf Pernický a Jaromír Nechanský?

Studenti Gymnázia Moravská Třebová úspěšně dokončili tři práce projektu Stopy totality

Studenti a studentky 3. ročníku-Historického semináře během letošního školního roku vytvořili tři původní práce:
Podepiš!
Životní příběh bývalého starosty Moravské Třebové: příběh skauta, brněnského politického vězně, inženýra a po roce 1989 starosty města Moravská Třebová. P. Šípová
Studium v době nesvobody
Dvojí zkušenost: Dva muži, ročník 1914 a 1959, a jejich odlišný pohled na období 1948-1989.
Učitel, obhájce režimu a školního systému minulých let, a moravskotřebovský rodák, odpůrce komunistické strany, který obviňuje zdravotní systém 60. a 70. let 20. století ze svého neutěšeného tělesného stavu. M. Tkáč
Akce K v moravskotřebovském klášteře
výpověď kronikářky františkánského kláštera v Moravské Třebové o událostech v klášteře na počátku 50. let. 20. století, po provedení celostátní akce: tzv. Bartolomějské noci v r. 1950. Osudy několika mnichů a jejich současný život. P. Jeřábková

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Studenti Gymnázia Moravská Třebová úspěšně dokončili tři práce projektu Stopy totality

Stopy totality v Suchdole nad Lužnicí

Základní škola v Suchdole nad Lužnicí převzala v měsíci březnu putovní výstavu připravenou občanským sdružením Zapomenutí. Žáci 9. ročníku se v rámci hodin občanské výchovy a dějepisu s obdobím 50. let předběžně seznámili a pak ještě své poznatky prohloubili v rámci následného semináře. Nejvíce je však zaujaly příběhy konkrétních lidí, kteří se nechtěli podvolit komunistickému režimu nebo se mu jen prostě znelíbili. Nejdříve se zdálo, že proběhne pouze seminář, žáci se seznámí s výstavou, tedy s jednotlivými příběhy zpracovanými žákovskými či studentskými skupinami z různých koutů naší republiky, výstava se nechá volně k dispozici v prostorách naší školy, a tím vše skončí. Nakonec se však celá třída dohodla, že zkusí předat dál to, co se dozvěděli. A tak se uskutečnila série prezentací, zakončená v úterý 26. března besedou s veřejností. Nutno podotknout, že se zúčastnili úplně všichni žáci 9. ročníku a je jasné, že ne pro všechny to bylo jednoduché. O to větší obdiv a poděkování jim patří.

Jak celou akci vnímali samotní žáci, ukazují následující 2 příspěvky.

Mgr. Iva Mráčková
(třídní učitelka 9. A, učitelka OV)

My, žáci 9. ročníku jsme měli tu příležitost seznámit mladší žáky a veřejnost
s 50. léty totalitního režimu. Osobně si myslím, že naše prezentace měla
úspěch. Od první přednášky až k poslední, která byla pro veřejnost, jsme
se hodně zlepšili ve vyjadřování. U první jsme měli docela velkou trému, ale
v průběhu jsme to překonali, až do chvíle, kdy přišla veřejnost. Skoro všichni jsme se báli, abychom to nepokazili. Ale zvládli jsme to. Tyto příběhy nás velmi zaujali a doufáme, že se tato doba nebude nikdy opakovat. Proto jsme s tím seznámili naše mladší spolužáky, aby i oni věděli, jak byla 50. léta krutá. Mladší spolužáci nás pozorně poslouchali a dokonce měli i dotazy
k příběhům, což nás velice potěšilo a překvapilo, protože jsme takový
zájem ani nečekali.

Olga Čalkovská, Kateřina Hanusová

My, žáci 9. ročníku jsme měsíc březen zasvětili nauce o komunistické totalitě
v 50. letech. Z panelů, na kterých byly zpracovány příběhy lidí, jejichž život
komunistická totalita nehezky poznamenala, jsme se dozvěděli spousty informací o 50. letech minulého století. O ně jsme se pak podělili jak s našimi mladšími spolužáky, tak i s veřejností. Někdo poslouchal pozorněji, někdo méně, ale i tak jsme se všichni snažili, abychom příběh převyprávěli alespoň trochu poutavým způsobem a musí se nechat, že se snažili všichni a všichni se svoji část příběhu dokázali naučit a následně vylézt ze své ulity, aby jej mohli řádně předat. To se všem povedlo na jedničku. Doslova. Já osobně jsem byl vždy lehce nervózní. Obzvláště, když jsme příběhy měli odprezentovat před veřejností, ale nakonec ze mě nervozita opadla a já mohl všem náležitě předvést svůj rétorický talent.
Myslím si, že myšlenka celého programu je skvělá a je to naprosto originální nápad a skvělý způsob, jakým vyučovat ve školách. I přes to, že totalita nebyla vůbec lehké období pro spoustu lidí, tak si myslím, že na takové věci a události by se nemělo zapomínat a ve školách by se měly učit i další roky. A je dobře, že jsou učeny zrovna takovým způsobem, který žáky baví určitě více nežli posedávání v lavici a poslouchání učitele.

Petr Kříž

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Stopy totality v Suchdole nad Lužnicí

ZŠ Suchdol nad Lužnicí

Seminář a proškolení výstavou Stopy totality se na ZŠ v Suchdole nad Lužnicí uskutečnily za účasti projektového lektora Jaroslava Vaňouse.

Tohoto semináře se postupně zúčastnili žáci 8. a 9. ročníku. Pro žáky 9. ročníku, kteří se semináře účastnili jako první, byl vyhrazen tříhodinový program. V úvodu došlo na představení samotného projektu a pracovního postupu jednotlivých školních skupin. Poté se již lektor věnoval období 50. let v Československu, jakož i obecnějším aspektům fungování politického režimu s totalitními prvky. V aktivitě měli žáci za úkol v určeném čase sepsat pojmy k termínům totalita/diktatura. Každá skupina pak několik pojmů představila.

Prostřední část semináře s 9. třídou byla věnována práci s výstavou. Žáci si v ní přímo z panelů zpracovali data pro potřeby provádění výstavou. Každý panel dostala „na starost“ skupina 2 -3 žáků. V poslední hodině lektor využil
některých otázek z metodických listů výstavy a vybrané příběhy žáci sami
shrnuli do krátkého vyprávění.

Skupinu z 9. ročníku pak na
následující dvě vyučovací hodiny vystřídali žáci 8. třídy. Struktura semináře
se mírně lišila – domluvili jsme se, že samotné životní příběhy z výstavy
jim představí jejich starší spolužáci. Využily se však části nahrávek se
samotnými „projektovými“ pamětnicemi a pamětníky – konkrétně s paní
Chalupovou, paní Nohavičkovou a panem Mandrholcem.

Rubriky: Blogy studentů | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem ZŠ Suchdol nad Lužnicí