Jan Josef Kohl představuje člověka se silným odhodláním dojít za svým cílem. Tím bylo kněžské povolání, čemuž doba začátku totalitní diktatury KSČ skutečně nepřála. Otec Kohl se stal novicem roku 1949 a vysvěcen byl až roku 1973. Mezi tím leželo více než dvacet let útlaku a represe včetně na vlastní kůži zažité Akce K a dlouhodobé nucené vojenské služby v PTP. Jan Josef Kohl však neuhnul a svého cíle dosáhl.

 

Příběh Jana Josefa Kohla

Jan Josef Kohl se narodil 21. února 1928 jako čtvrtý syn Antonína a Anny Kohlových. Vyrůstal v katolicky založené rodině, což se odrazilo v jeho budoucím životě. V září 1945 začal studovat na Obchodní akademii v Náchodě a studium úspěšně ukončil maturitou 18. června 1949. Vzápětí nastoupil do břevnovského kláštera jako čekatel. U břevnovských benediktinů byl posledním novicem před násilným uzavřením všech klášterů 14. září 1949. Pět dní po nástupu byl zatčen jeho představený Anastáz Opasek.

Dne 10. listopadu 1949 přijal v Královské kapli emauzského kláštera řeholní jméno Jan Křtitel. Takto vstoupil do duchovních služeb, bohužel ne na dlouho. V noci z 13. na 14. dubna 1950 přepadly oddíly SNB, StB a Lidových milicí většinu mužských klášterů v republice a svezly osazenstvo do předem vytipovaných koncentračních klášterů. Druhá etapa proběhla z 27. na 28. dubna 1950 a týkala se také kláštera v Emauzích a v Břevnově. Jan byl vyvezen s většinou svých spolubratrů do kláštera v Hejnicích. Nesměli s nikým mluvit, režim byl téměř totožný s vězeňským.

Koncem srpna jim bylo nabídnuto studium v nově vzniklém generálním semináři, který však zřídili komunisté. Většina z nich proto odmítla. Dostali tedy povolávací rozkaz k pomocným technickým praporům (PTP). Jan nastoupil 5. září 1950 na Libavou a po nezbytném politickém školení odjel koncem září do Plzně–Českého údolí, kde pracoval při stavebních úpravách vojenské nemocnice. Bydleli v bývalém zajateckém táboře. V březnu 1951 byl převelen do Přerova na stavbu vojenského letiště.

V září 1952, kdy mu měla skončit základní prezenční služba, dostal nabídku. Buď podepsat tři roky práce v dolech, nebo pět let na vojenských stavbách. Kdo podepsal, šel do civilu, kdo ne, byl přidržen k mimořádnému vojenskému cvičení k zvládnutí mimořádných hospodářských úkolů s prezenční dobou trvající nejvýše 5 let. Mezi nimi byl i vojín Josef Kohl. Po Novém roce 1953 bylo 140 lidí, mezi nimi 12 kněží, převeleno na důl Gottwald v Horní Suché. Zde se stal horníkem a po zaškolení získal oprávnění k řízení důlní lokomotivy. Koncem roku 1953 se začala situace měnit a 31. prosince 1953, po čtyřiceti měsících, byl z „vojny“ propuštěn.

Nastalo komplikované shánění práce, protože když na kádrovém oddělení Kovopolu, Veby a dalších podniků viděli v rubrice povolání napsáno „řeholník“, okamžitě ztratili zájem. Nakonec byl přijat v TOS Hronov jako pomocný dělník.

V roce 1956 stavěly Vojenské stavby ve Špindlerově Mlýně velikou zotavovnu a zde získal Josef Kohl místo mzdového účetního. Po dokončení stavby však dostal výpověď. Doma mu těžce onemocněla maminka a naháněči do JZD znepříjemňovali život jeho otci. Janovi nastoupil na místo obráběče kovů v Kovopole v Polici nad Metují a zároveň dělal čeledína na otcovském gruntě. Při tom vykonával funkci kostelníka a regenschoriho ve zdejším chrámu, věnoval se opravám střech kostelů a kaplí v okolí, vstoupil do pěveckého sboru Hron a studoval sólový zpěv.

Dne 1. října 1968 nastoupil ve věku čtyřiceti let v Litoměřicích ke studiu na Bohoslovecké fakultě Univerzity Karlovy. Dne 23. června 1973 pak v Chrámu sv. Víta na Hradčanech přijal z rukou arcibiskupa kardinála Františka Tomáška kněžské svěcení. Za týden, 30. června, sloužil P. Josef Kohl (řeholní jméno a příslušnost k řádu se nesměly používat) v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polici nad Metují svou primiční mši.

Bohužel tenkrát bylo nutno k výkonu duchovní služby mít státní souhlas, a ten otci Kohlovi nebyl udělen. Svou kněžskou dráhu proto začal jako kostelník u sv. Ducha v Hradci Králové. Po dvou letech konečně dostal státní souhlas k výkonu kněžské služby a 15. července 1975 nastoupil jako kaplan do Litomyšle. V březnu 1983 byl přeložen do Svratky, kde zemřel místní vikář.

Když byla po listopadu 1989 benediktinům v Břevnově vrácena část budov, povolal ho opat Opasek koncem srpna 1990 zpět do kláštera. Z Oseku se vrátil i Ivan Ringel, suchodolský rodák, a tak několik let měl Suchý Důl primát v počtu benediktinů v republice, byť byli jen dva.