-
Vítejte na webu projektu
Stopy totalityCílem projektu Stopy totality je vyzvat žáky a studenty ve věku 12 až 19 let, aby sami aktivně vyhledali pamětníky a zaznamenali jejich příběhy, zachránili fotografie a dokumenty, porovnali je s dobovým tiskem a archivy. Chceme na základě jejich vlastní aktivity oživit zájem mladých lidí o studium dějepisu tím, že budou zkoumat nedávné dějiny místa, odkud pocházejí.
Heinrich Ponta
Heinrich Ponta v roce 1950 nebyl řeholníkem, ale dělal tady kostelníka a pomáhal a staral se tady o všechno, žil tady pro tento klášter a Cvilín.
Byl občanem Rakouska, a proto i v 50. letech mohl opustit republiku a zase se vrátit. V té době 2x odjel do Rakouska. Když se vrátil, tak ho obvinili, že vyvážel nějaké tajné informace. On pracoval v pekárnách a byl závozník. No, a vždycky, když jeli s tím autem a vykládali chléb a housky, tak mezi jiným jezdili i do kasáren. No, a tak mu vlastně dokázali, že on znal počty vojska a tím pádem vlastně tyto informace vyvážel do Vatikánu, aby tam byl připravován puč. Dostal osm let, ale neseděl tak dlouho, seděl jenom dva nebo tři roky. Dostal se ven dříve díky naším bratřím ve Vídni, kteří se za něj přimluvili u jednoho rakouského ministra, protože měl dobré vztahy s naším klášterem ve Vídni. Takže došlo k výměně s nějakým agentem, kterého odhalila rakouská tajná policie.
On tenkrát nebyl řeholníkem, ale ještě než se dostal do vězení, už měl s námi kontakt a vstoupil do řádu jako tajný řeholník. Takže oficiálně nebyl, ale fakticky byl řeholníkem.
Po odsedění 3 let vězení, byl propuštěn, ale musel opustit republiku do 48 hodin od propuštění z vězení. Veškerý majetek mu byl zabaven, ale stejně neměl žádný, proto mu neměli ani co zabavit. Opustil republiku někdy v letních měsících a v září byla hlavní pouť na Cvilíně, takže si představte, že on tajně přešel hranici z Rakouska tady do Čech, přijel tady na hlavní pouť, aby tady byl a zase utekl do Rakouska. Takže riskoval vlastně i další zatčení.
Po nějakých pár letech už tady mohl i oficiálně přijíždět, už to neměl zakázané. Takže i za totality jsem se s ním setkal, ale spolu jsme nemluvili, protože to bylo nebezpečné. Samozřejmě, když přijel, bylo kolem něho plno StBáku, kteří sledovali, s kým mluví a co mluví atd.
Heinrich Ponta,
Narodil se 2.5.1930
Věčné sliby složil 8.8.1969
Na jáhna byl vysvěcen 26.5.1972
Zemřel ve Vídni 30.4.2007.
Rubriky: Novinky
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Heinrich Ponta
Naše pracovní skupinka
Žáci pracující na projektu:
Kuchtová Kristýna
Lečbychová Michaela
Nguyen Andrej
Páleníček Michal
Pindroch Patrik
Vach Jakub
Pod vedením:
Mgr. Veronika Bražotikosová
Rádi bychom poděkovali panu kvadriánovi Josefu Gorylovi za ochotu popovídat si s námi a za poskytnuté fotografie
Rubriky: Informace
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naše pracovní skupinka
Archív
Archív
V Ostravě
Měsíční správa na červen 1949.
Místo církevního referenta okresního národního výboru v Krnově nastává od 10. června 1949 Pravda Jindřich, smluvní úředník referenta práce a sociální péče. Ihned při počátku Katolické akce byli navštíveni všichni duchovní církve římskokatolické v okrese. Návštěvy vykonávali společně církevní referent a tajemník okresního akčního výboru NF. Celkem bylo navštíveno 26 duchovních, z nichž 8 jest německé národnosti. Každému duchovnímu bylo vysvětleno, co sleduje Katolická akce a má úkoly a každému byla předložena resoluce výboru Katolické akce k přečtení a vyjádření. 10 duchovních resolucí podepsalo a ostatní buď s dohodou mezi státem a církví souhlasili, podpis ale odepřeli anebo zásadně s Katolickou akcí nesouhlasili. S největším odporem akce KA jsme se setkali u P. Nešpora ze Cvilína, P. Schneidra z Albrechtic, P. Navrátila se Zátoru a P. Valenty z Lichnova. Farář Nešpor odmítl s námi hovořiti ještě dříve, než jsme započali rozhovor. S největším porozuměním jsme se setkali u P. Pavlase v Osoblaze a P. Smolky v Jindřichově….
Dne 26.6.1949 byli sezváni všichni duchovní k předsedovi ONV v Krnově. Z pozvaných kněží se dostavilo se 19, 5 kněží se bez omluvy jednání nezúčastnilo. Dva z nich, P.Nešpor ze Cvilína a P.Kráčmer z Krnova sice přišli, avšak dotázali se některého z prvé skupiny kněží, s nimiž již byl hovor veden a hned se oba vzdálili. V diskusi všichni kněží, s nimiž opakovali stejně, že má býti více působeno na biskupy. Než na menší duchovní, kteří prý snad nic na věci změnit nemohou, ale vystavují se hněvu svých nadřízených.
Zpráva o schůzí církevní pětky v Krnově /24.8.1950/.
Schůze církevní pětky byla konána ve čtvrtek 24.srpna 1950 na Okresním sekretariátě KSČ za přítomnosti všech členů. Nejdříve byl řešen úkol spojený s resoluci ohledně Koreje, kterou
měli podepsat všichni Řím.kat. kněží. Patřičné podpisy dali s ochotou všichni navštívení kněží. Jen čtyři nebyli zastihnuti v jejich farnosti a jsou pozváni k podpisu na sobotu 26. srpna t.r. S plným úspěchem nesetkala se však výzva, aby bylo mluveno o Koreji z kazatelny. Prý by to bylo politikaření na kazatelně. – Církevní pětka se usnesla, že protesty (resoluce) mají se poslat jen na církevní oddělení KNV v Ostravě, ježto dle direktiv, které dostal OV-KSČ, nemá se nic ohledně Koreje zasílat do USA. S. Král nanesl heslovitě úkoly církevního oddělení/zjistit stav Kostelů, rozpočty věcných nákladů, odvody laických učitelů, spolupráce s důvěrníky, kádrování farářů, církevní zaměstnanců a jeptišek a Katolické akce/Církevní pětka bere na vědomí. Byla probírána situace klášterů. Ostrava byla požádána o předání
místnímu národnímu výboru. Jelikož je zde málo obytných budov. Klášter Minoritů byl pro ubytování mladistvých, kteří pracovali ve zdejších továrnách. Podle informací nemůže KNV v Praze dělat žádné zásahy.
Rubriky: Návštěvy muzeí a archivů
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Archív
Historie minoritů ve vyprávění pamětníka
Po válce v domku, který dodnes stoji za kostelem na Cvilíně, bydlel jeden řeholník.
Kostel se tam opravoval, protože po vojně byl hodně poničen. Bomba proletěla střechou, klenbou, podlahou až do krypty, na věži němci umístili kulometní hnízdo, proto byla bez cimbuří, v kostele se střílelo, tekla krev.
Po známé Akci K (noc z 13. na 14. dubna r. 1950), na Cvilíně a v klášteře nezůstal z řeholníků nikdo. Všichni byli odvezeni spolu s jinými řeholníky jiných řádů, za doprovodu psů a samopalů do Bohosudova, kde byli internování. Zhruba po půl roce, někteří i později, byli propuštěni, ale museli narukovat do známých „elitních jednotek černých baronů“. Tato služba vlasti trvala tří i více let. No a někteří byli odsouzení. Z našeho řádu tenkrát neodsoudili nikoho, až teprve v 58. roce. Činnost všech mužských řádů byla zakázána.
Po roku 1950, když naší otcové byli internování. Objevil se zde pokus udělat z kláštera ústav pro mentálně postižené děti s tou nejtěžší diagnózou. O ty děti se tady staraly řeholní sestry, které tady byly převezeny z Velehradu.
Zřídily tady takový provizorní ústav. Dětí tady bylo kolem 20 a sester přes 10. Klášter byl chudý. Na celém klášteře tady byly dva záchody a voda zde nebyla, pro tu se chodilo do studny. Po sedmi letech uznala i státní správa, že je to nelidské bydlet v takových podmínkách a tak je přestěhovali na zámeček do Jindřichova. Takže tady byli do roku 1957 nebo 1958, co se tady potom dělo, o tom nemám informace. Vím, že někdy kolem pražského jara tady nějaký čas bydleli ruští oficírkové. No a potom už se vlastně dělaly plány, projektová dokumentace, a klášter prošel rekonstrukcí. V roce 1972 se klášter proměnil v hotel, který byl spravován státní firmou Interhotel Ostrava. Byl zřízen především pro Německé občany, kteří se zde přijížděli podívat na místa, kde se narodili atd. Hotel v klášteře byl pro ně exkluzivní a tak tady rádi jezdívali, ale v 90. letech už jich jezdilo málo kvůli stáří a pak už ani nebyl zájem, protože vybavení a celé zařízení vyžadovalo obnovu, takže to všechno nakonec bylo vráceno řádu.
Rubriky: Historie
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Historie minoritů ve vyprávění pamětníka
Minorité v Krnově
Od konce 13. století v Krnově se minorité podílí na vytváření osobní kultury, na vytváření duchovní atmosféry aj.
Podle tradice klášter vznikl v roce 1273 a od konce 14. století začal fungovat jako klášter i kostel.
V roce 1523 vévoda braniborský Jan z Ansbachu uvedl do města reformaci a vyhnal minority z kláštera.
Po bitvě na Bílé Hoře císař Fernidand daroval krnovsko knížeti Karlu Lichtenštejnovi a ten v rove 1623 klášter opět navrátil řádu.V rove 1706 byl přestavován kvůli mohutnému požáru. Barokní přestavba pochází z 20 až 30 let v 18. století.
Na konci druhé světové války byl poničený klášter roku 1950 zabrán státem a činnost Minoritů byla zakázána. Od 70. let sloužil klášter jako hotel Morava. Po jedenačtyřiceti letech byl klášter roku 1991 opět majetkem Řádu.
Rubriky: Historie
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Minorité v Krnově
Minoritský klášter a kostel v Krnově
Rubriky: Dokumenty
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Minoritský klášter a kostel v Krnově
ZŠ Krnov Návštěva pamětníka a archívu
V pondělí 16.5. jsme se vydali na návštěvu do Minoritského kláštera v Krnov. Pan opat Josef si s námi povídal více jak dvě hodiny, pak nám ukázal nějaké fotky kláštera a nakonec nás po klášteře i provedl.
O den později jsme pak navštívili místní archív. Tady nám prozradili, jak se v archívu pracuje, jaké materiály se tady uchovávají a taky nám názorně ukázali jak materiál, který si chce někdo půjčit v archívu najdeme. Protože materiálů na prozkoumání bude v archívu spousta půjdeme tam znovu v pondělí.
Rubriky: Novinky
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem ZŠ Krnov Návštěva pamětníka a archívu
