Akce K

Událost, která vešla do dějin jako Akce K, se dotkla asi dvou a půl tisíce řeholníků. Většina řeholníků byla internována ve vězeních a koncentračních táborech. Vyprázdněné kláštery si rozdělila armáda. Církev totiž pro komunistický režim představovala nebezpečného nepřítele. Náboženství vadilo režimu nejen kvůli ideologii, ale rovněž pro církevní nezávislost, autonomii a hlavně kvůli vazbám na Vatikán, přes který do zahraničí unikaly informace o porušování lidských práv.

Již v roce 1949 byly schváleny nové církevní zákony, ty však nepostihly důležitou součást katolické církve – církevní řády a kongregace, které si uchovaly určitou samostatnost. Proto vznikl plán Akce K, která měla zlikvidovat většinu mužských klášterů a shromáždit řeholníky v centralizačních klášterech. Komunisté zároveň rozjeli protináboženskou propagandu a zastrašování, byli zatýkáni první kněží. Zevnitř se dařilo narušovat církevní struktury pomocí duchovních ochotných spolupracovat s totalitním režimem.

Zásah proti mužským řeholním společenstvímse odehrál v noci ze 13. na 14. dubna 1950. Státní bezpečnost společně s Lidovými milicemi postupně uzavřely vchody do klášterů, zajistily zvony, aby řeholníci nemohli volat o pomoc, a zadržely všechny obyvatele klášterů, kteří byli následně internování v tzv. centralizačních klášterech. Druhý zásah byl proveden v noci z 27. na 28. dubna a třetí fáze, zaměřená na ženské kláštery, následovala na podzim 1950. Podle údajů České biskupské konference bylo celkově postiženo 247 klášterů mužských a 670 ženských s 2528 řeholníky a 11 896 řeholnicemi.

Zásahové jednotky mnichy rozvážely do táborů v Broumově, Králíkách nebo Oseku. Někteří skončili na výsleších v Bartolomějské ulici v Praze. O pár týdnů později zasáhl režim proti ženským klášterům, jejich osazenstvo internoval a mnohé z jeptišek musely odejít do civilního života. Perzekuce a soudní procesy ale pokračovaly až do začátku 60. let.

Řeholníci a řeholnice byli z internačních klášterů postupně propouštěni. Mladí byli povoláni k základní vojenské službě, staří odcházeli do péče příbuzných nebo České katolické charity. „Pokrokovější“ část byla po patřičném proškolení posílána do duchovní správy. „Nepolepšitelní“ řeholníci byli bez ohledu na řádovou kontinuitu častěji přemisťováni, aby byla narušena jejich pospolitost. Řada jich skončila ve vězení. Roku 1989 a pádu komunistického režimu se dočkalo zhruba 3500 řeholnic a méně než tisíc řeholníků.

Co Akci K předcházelo

Jaroslav Cuhra z Ústavu pro soudobé dějiny píše: „Viděli církev jako politického nepřítele, jako politickou stranu, kterou musí ovládnout, aby mohli ovládnout celou společnost. Byly to také neuvěřitelné majetky v mnohasetmilionové výši, třeba klášterní knihovny se házely na korby náklaďáků a vyvážely do sběru.“ Akci K předznamenalo umučení faráře Toufara z Číhoště a následné zinscenované procesy s devíti předními představiteli církve (Augustin Machalka, opat premonstrátského kláštera v Nové Říši; Vít Tajovský, opat premonstrátského kláštera v Želivě; František Šilhán, provinciál jezuitů; Adolf Kajpr, jezuita, šefredaktor „Katolíka“; František Mikulášek, jezuita – šefredaktor časopisu „Dorost“; PhDr. Josef Jan Evangelista Urban, františkán; ThDr. Josef Silvestr Braito, dominikán – šefredaktor revue „Na hlubinu“; ThDr. Ján Mastiliak, redemptorista řeckokatolík; Jan Blesík, redemptorista).

Návrh likvidace schválilo vedení KSČ 30. ledna 1950. Měsíc před „bartolomějskou nocí“ byli do vybraných klášterů dosazeni vládní zmocněnci a současně začalo zatýkání představených řádů a kongregací, aby mohli být podle připraveného scénáře ještě v březnu postaveni před soud. Byli obviněni ze špionáže, přechovávání zbraní a podněcování k převratu. Vlastní zákrok byl připraven ve spolupráci s ministerstvem vnitra jako vojenská akce. V noci kláštery přepadla Státní bezpečnost spolu s příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí. Představeným bylo oznámeno, že podle (neexistujícího) vládního dekretu je jejich dům zestátněn. Řeholníky čekal transport, novici mohli odejít. Příslušníky českých a moravských řádů a kongregací StB soustředila v klášterech v Broumově, Bohosudově, Hejnicích, Králíkách, Oseku a Želivě. Vyprázdněné kláštery obsadila z větší části armáda.

Znáte někoho, koho se tato akce dotkla? Máte v okolí klášter, který podléhal této akci? Můžete sledovat osudy řeholníků z kláštera? Je vám známé další využití kláštera a osudy lidí s ním spojených?

Přehled ženských řeholí v Československu před jejich likvidací v roce 1950

Zdroj: www.totalita.cz

Přehled ženských řádů před záborem v roce 1950

Zdroj: www.totalita.cz

Užitečné odkazy:

http://www.totalita.cz/cirkev/cir.php

http://cs.wikipedia.org/wiki/Akce_K

http://www.pametnaroda.cz/anniversary/detail/id/42?locale=cs_CZ