Etický kodex

Etický kodex České asociace orální historie, o. s.1

Česká asociace orální historie, o. s., je nezisková nevládní organizace založená za účelem podpory a prezentace vědeckých výzkumů a projektů vedených metodou orální historie (OH). Mezi její hlavní zásady patří mj. vytvoření metodických pravidel a návodů pro využití orální historie ve vědeckém výzkumu za účelem „chránit“ ji před nevědeckým používáním a důsledné zastávání etických pravidel výzkumu vedeného metodou OH.

COHA rozumí orální historií metodu, jíž se dokumentuje a uchovává lidská zkušenost prostřednictvím rozhovorů nahraných s účastníky historických událostí nedávné minulosti. Sdružuje badatele z různých oborů a snaží se získávat a archivovat autentické, hodnotné a spolehlivé historické prameny. Aby se tak stalo, je nutné dodržovat jistá pravidla a povinnosti vůči narátorům, stejně jako vůči vlastní profesi a oboru, či veřejnosti a finančním garantům.

Výzkumy vedené metodou orální historie mají mnoho účelů a jejich výsledky jsou různorodé. Získávání vědomostí o nedávné minulosti prostřednictvím této kvalitativní metody je dynamický a kreativní proces vyžadující neustálé doplňování a vytváření rámcových pravidel výzkumu, což platí i o etice. Badatelé se v terénu setkávají s řadou neopakovatelných a jedinečných situací, jako jsou ostatně samotné „objekty“ jejich bádání. Orální historie je navíc metodou, která se v současné době používá v mnoha vědeckých disciplínách.

Předložené etické zásady vedení orálněhistorického výzkumu tudíž nemají být pojímány jako pevná a neměnná pravidla, nýbrž jako soubor směrnic poskytující obecný kontext preferencí a vztahů, které by badatelé měli zohlednit v rámci své výzkumné práce a při konkrétních etických rozhodnutích. Bez ohledu na účel rozhovoru by se orální historie měla používat v duchu kritického bádání a sociální odpovědnosti a se zřetelem na interaktivní a subjektivní povahu této metody.

Tazatel, jímž se rozumí individuální badatel, badatelský tým či instituce realizující orálněhistorický výzkum, má následující okruh etických a legislativních povinností:

Ve vztahu k narátorovi je tazatel (instituce) povinen:

  • narátora důkladně seznámit s účely, cíli a postupy orálněhistorického výzkumu, do něhož přispívá svým příběhem. Vysvětlit mu jeho práva v procesu vznikání nového pramene (např. právo autorizace, anonymizace, copyrightu etc.) a upřesnit jeho následné uložení (např. v archivu). Narátor by taktéž měl být seznámen s plánovanými výstupy výzkumu (publikace, analýza, dokument etc.) a budoucími možnostmi jeho použití (i vzhledem k rapidnímu vzestupu nových technologií);

  • s narátory uzavřít smluvní vztah upřesňující cíle výzkumu, způsob jeho realizace a využití získaného pramene;

  • považovat rozhovor a sdělené informace za důverné do té doby, dokud narátor neposkytne souhlas k jejich uveřejnění. Ve smluvním vztahu mezi narátorem a tazatelem (institucí) by navíc mělo být vyhrazené místo pro jakákoliv další ujednání dle přání narátora, která se musí respektovat (např. ujednání o anonymitě, o omezení přístupu k rozhovoru etc.);

  • respektovat narátora jako dárce příběhu a najít vhodnou rovnováhu mezi vlastním přesvědčením a sděleními narátora (cílem orální historie není polemika či dialog, ale narátorůvpříběh). Tazatel by navíc měl jednat citlivě, jedná-li se o témata týkající se rasy, pohlaví, sociálního postavení, věku, náboženství, etnicity či sexuální orientace;
  • pečlivě a svědomitě vést výzkum, podrobně probírat otázky a témata vztahující se k výzkumnému záměru, neexploatovat však narátora;

  • narátorovi umožnit vypovídat pod pseudonymem, pokud by jinak byla ohrožena jeho osoba či nebylo možné zachovat hodnotné svědectví o nedávné minulosti;

  • v největší možné míře zabezpečit uložení vzniklých nahrávek a umožnit jejich zpřístupnění laické a badatelské veřejnosti za podmínek minimalizujících jejich zneužití;

  • při jednotlivých etických rozhodnutích jednat svědomitě a reflexivně, tj. jednotlivá rozhodnutí a jejich dopady podrobovat kritickému hodnocení;

  • dodržovat Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

 

Ve vztahu k veřejnosti a vlastní profesi je tazatel (instituce) povinen:

  • dodržovat nejvyšší možnou profesní úroveň při realizaci výzkumů a postupovat podle profesních a vědeckých zásad svého oboru/ů;

  • společně s narátorem se pokusit o pořízení pramene trvalé hodnoty, který bude přístupný, a bude tak moci splnit podmínku hodnotného dokumentu o nedávné minulosti;

  • realizovat výzkumy jako školený odborník a být profesně, eticky a znalostně kompetentní;

  • použít nejkvalitnější dostupnou techniku k pořízení audio či video záznamu, který umožní kvalitní a srozumitelnou reprodukci;

  • nastudovat veškerou dostupnou primární a sekundární literaturu pojící se k sledovanému tématu;

  • vést kompletní dokumentaci k výzkumu, včetně přepisů a protokolů, která umožní zpětné ověření jeho validity a reliability;

  • archivovat získané prameny se souhlasem narátorů a pokud možno je zpřístupnit za jistých specifických podmínek ke studiu či za jinými účely stanovenými ve smlouvě mezi tazatelem (institucí) a narátorem;

  • dodržovat citační normy jako u ostatních historických pramenů;

  • za každou cenu se vyvarovat senzacechtivosti, investigativního žurnalismu a dezinterpretace rozhovorů (např. vytrhováním vět z kontextu etc.), a to ani při oslovení narátora, v průběhu vedení rozhovorů či během jeho analýzy;

  • vést pečlivou finanční dokumentaci a při výstupech uvádět sponzory a snažit se o co největší transparentnost rozpočtu;

  • případné finanční ohodnocení z výstupů se snažit vztáhnout i na narátory.

Při realizaci rozhovorů je v českém vědeckém prostředí vyžadováno dodržování Zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a tzv. autorského zákona (Zákon č. 121/2000 Sb).

1 Tento kodex vychází z etických směrnic Americké asociace orální historie (Oral History Association – OHA, In: OHA Evaluation Guidelines, http://www.oralhistory.org/do-oral-history/principles-and-practices/oral-history-evaluation-guidelines-revised-in-2000), etického kodexu Australské asociace orální historie (Oral History Association of Australia), Společnosti orální historie Univerzity v Essexu (Oral History Society University of Essex – http://www.ohs.org.uk/ethics/index.php) a Americké antropologické asociace (American Anthropological Association – AAA, http://www.aaanet.org/committees/ethics/ethcode.htm).

Komentáře nejsou povoleny.