Rudolf Pernický

(července 1915 v Krhové u Valašského Meziříčí – 21. prosince 2005 v Praze)

• voják
• první předseda Konfederace politických vězňů
• velitel paraskupiny Tugsten

“Po dokončení výcviku a materiálnímu vybavení a odeslání na bázi v Itálii (Bari a Brindisi),jsem byl určen velitelem výsadku Tungsten, s úkolem navázání styku s domácí odbojovou organizací, příjmu lidí a materiálu z letadel. V září 1944 odeslán na bázi v Itálii. První pokus o vysazení 4.10.1944 se nezdařil, ježto letoun nenašel určené místo pro vysazení. K vysazení došlo až 21.12.1944, kdy nás polská posádka letounu Halifax vysadila místo u Hlinska v Čechách až u obce Libenice, severozápadně od Kutné Hory. V Londýně jsme obdrželi adresu, na níž jsme se měli po seskoku hlásit, kterou vykorespondovala paraskupina Calcium, působící již na Českomoravské vrchovině. Adresátem byl Cyril Musil ve Studnici u Nového Města na Moravě, kam jsme dorazili při přesunech pouze v noci 29.12.1944 ráno, se značnými omrzlinami. Navázali jsme styk s domácí  odbojovou organizací R-3 a paraskupinou Calcium. Při plnění organizačních a zpravodajských úkolů jsme přijali s paravýsadkem Platinum, který ztratil při seskoku svůj operační materiál, náhradní spojovací materiál a také kpt. Hromka (operace Bauxite). Ohlášené vysazení britské styčné skupiny se neuskutečnilo, přestože letoun nad udané místo vysazení doletěl. V posledních dnech války jsem byl určen R-3 okresním velitelem v N. Městě na Moravě a snažil jsem se koordinovat akce proti ustupujícím nacistickým jednotkám.”

Po válce byl povýšen na majora, ale o tři roky později byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke dvaceti letům odnětí svobody. Z toho osm let strávil prací v uranových dolech. V roce 1960 byl díky amnestii propuštěn. Poté byl nucen pracovat v cihelně a jako skladník, dokud v roce 1968 nezískal práci jako referent na Úřadu vlády. StB ho sledovala až do roku 1989.

Po roce 1990 mu byly vráceny všechny vojenské pocty, které mu v době uvěznení odbrali a o rok později byl jmenován generálmajorem ve výslužbě. V roce 2005 dostal nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva.

Krhová u Valašského Meziříčí

Krhová u Valašského Meziříčí

Hrob generála Pernického

Jaromír Nechanský

(prosinec 1916, Praha – 16. červen 1950, Praha)

• voják
• dvojitý agent OBZ a CIA

V letech 1942–1943 absolvoval řadu speciálních kursů (např. parakurs, kurs průmyslové sabotáže, kurs individuální konspirační činnosti, kurs v ovládání Eureky a S–Phone atd.) a stal se velitelem skupiny PLATINUM-PEWTER.  Jejich úkolem byla zpravodajská činnost, zajištění rádiového spojení s Londýnem a ve spolupráci s domácím odbojem příjem dodávek zbraní a osob .

V říjnu 1947 se dočkal povýšení na mjr. a následně byl povolán jako posluchač do VŠV v Praze, kde po jejím absolvování nastoupil jako profesor taktiky vyšších jednotek, ale v r. 1949 byl zatčen pro trestný čin vyzvědačství, velezrady a spolčení proti republice k trestu smrti, ztrátě hodnosti a všech vyznamenání. Rozsudek byl vykonán 16. 6. 1950 v pankrácké věznici v Praze. Dne 23. 1. 1991 byl soudně rehabilitován, následně mu byla navrácena hodnost majora a současně byl povýšen do hodnosti plukovník in memoriam.

Slova na rozloučenou psal po půlnoci 15. června 1950 – několik hodin před popravou – tehdy 34letý major Jaromír Nechanský. „Je smutné, že rozdílnost politických ideologií může do takové míry rozpoltit národ,“ posteskl si v dopise adresovaném otci. „O své činnosti mohu říci, že jsem ji konal jako důstojník podle svého jasného a pevného přesvědčení… Rovněž jsem naprosto přesvědčen, že při oceňování mé viny a při výměře trestu rozhodovaly zásadně více okolnosti politické, než skutková podstata činu…“