-
Vítejte na webu projektu
Stopy totalityCílem projektu Stopy totality je vyzvat žáky a studenty ve věku 12 až 19 let, aby sami aktivně vyhledali pamětníky a zaznamenali jejich příběhy, zachránili fotografie a dokumenty, porovnali je s dobovým tiskem a archivy. Chceme na základě jejich vlastní aktivity oživit zájem mladých lidí o studium dějepisu tím, že budou zkoumat nedávné dějiny místa, odkud pocházejí.
Vyhledávání
-
Nejnovější příspěvky
Kalendář příspěvků
Prosinec 2024 Pá So Ne Po Út St Čt 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 -
Stopy totality - využití pro dálkové vzdělávání
Nejsou žádné nadcházející události.
Archivy
Kdo byli Rudolf Pernický a Jaromír Nechanský?
Rudolf Pernický
(července 1915 v Krhové u Valašského Meziříčí – 21. prosince 2005 v Praze)
- voják
- první předseda Konfederace politických vězňů
- velitel paraskupiny Tugsten
“Po dokončení výcviku a materiálnímu vybavení a odeslání na bázi v Itálii (Bari a Brindisi),jsem byl určen velitelem výsadku Tungsten, s úkolem navázání styku s domácí odbojovou organizací, příjmu lidí a materiálu z letadel. V září 1944 odeslán na bázi v Itálii. První pokus o vysazení 4.10.1944 se nezdařil, ježto letoun nenašel určené místo pro vysazení. K vysazení došlo až 21.12.1944, kdy nás polská posádka letounu Halifax vysadila místo u Hlinska v Čechách až u obce Libenice, severozápadně od Kutné Hory. V Londýně jsme obdrželi adresu, na níž jsme se měli po seskoku hlásit, kterou vykorespondovala paraskupina Calcium, působící již na Českomoravské vrchovině. Adresátem byl Cyril Musil ve Studnici u Nového Města na Moravě, kam jsme dorazili při přesunech pouze v noci 29.12.1944 ráno, se značnými omrzlinami. Navázali jsme styk s domácí odbojovou organizací R-3 a paraskupinou Calcium. Při plnění organizačních a zpravodajských úkolů jsme přijali s paravýsadkem Platinum, který ztratil při seskoku svůj operační materiál, náhradní spojovací materiál a také kpt. Hromka (operace Bauxite). Ohlášené vysazení britské styčné skupiny se neuskutečnilo, přestože letoun nad udané místo vysazení doletěl. V posledních dnech války jsem byl určen R-3 okresním velitelem v N. Městě na Moravě a snažil jsem se koordinovat akce proti ustupujícím nacistickým jednotkám.”
Po válce byl povýšen na majora, ale o tři roky později byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke dvaceti letům odnětí svobody. Z toho osm let strávil prací v uranových dolech. V roce 1960 byl díky amnestii propuštěn. Poté byl nucen pracovat v cihelně a jako skladník, dokud v roce 1968 nezískal práci jako referent na Úřadu vlády. StB ho sledovala až do roku 1989.
Po roce 1990 mu byly vráceny všechny vojenské pocty, které mu v době uvěznení odbrali a o rok později byl jmenován generálmajorem ve výslužbě. V roce 2005 dostal nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva.
Jaromír Nechanský
(prosinec 1916, Praha – 16. červen 1950, Praha)
- voják
- dvojitý agent OBZ a CIA
V letech 1942–1943 absolvoval řadu speciálních kursů (např. parakurs, kurs průmyslové sabotáže, kurs individuální konspirační činnosti, kurs v ovládání Eureky a S–Phone atd.) a stal se velitelem skupiny PLATINUM-PEWTER. Jejich úkolem byla zpravodajská činnost, zajištění rádiového spojení s Londýnem a ve spolupráci s domácím odbojem příjem dodávek zbraní a osob .
V říjnu 1947 se dočkal povýšení na mjr. a následně byl povolán jako posluchač do VŠV v Praze, kde po jejím absolvování nastoupil jako profesor taktiky vyšších jednotek, ale v r. 1949 byl zatčen pro trestný čin vyzvědačství, velezrady a spolčení proti republice k trestu smrti, ztrátě hodnosti a všech vyznamenání. Rozsudek byl vykonán 16. 6. 1950 v pankrácké věznici v Praze. Dne 23. 1. 1991 byl soudně rehabilitován, následně mu byla navrácena hodnost majora a současně byl povýšen do hodnosti plukovník in memoriam.
Slova na rozloučenou psal po půlnoci 15. června 1950 – několik hodin před popravou – tehdy 34letý major Jaromír Nechanský. „Je smutné, že rozdílnost politických ideologií může do takové míry rozpoltit národ,“ posteskl si v dopise adresovaném otci. „O své činnosti mohu říci, že jsem ji konal jako důstojník podle svého jasného a pevného přesvědčení… Rovněž jsem naprosto přesvědčen, že při oceňování mé viny a při výměře trestu rozhodovaly zásadně více okolnosti politické, než skutková podstata činu…“
Rubriky: Novinky
Štítky: Jaromír Nechanský, Rudolf Pernický
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kdo byli Rudolf Pernický a Jaromír Nechanský?
Příběh Josefa Homoly
Josef Homola – příběh pamětníka
Toto je příběh muže, jehož otec ukrýval za 2. světové války ve svém domě anglické parašutisty.Poté, v době komunismu, byl jeho otec absurdně odsouzen za něco, co vůbec neudělal, a Josef Homola zůstal s matkou sám v domě, kde hospodařili. Pan Homola nemohl ani vystudovat gymnázium, ani se ničím vyučit, a tak jen pracoval na statku a poté v JZD. Naštěstí sek nim sousedé nezachovali zle a pomáhali jim místo toho, aby se k nim otočili zády. Po šesti dlouhých letech bez hlavy rodiny se otec Josefa Homoly vrátil domů z vězení. Jejich majetek se jim sice vrátil, ale nemohl nevynahradit to, čím si celá rodina musela projít.
Otec Josefa Homoly se v roce 1943 zapojil do odboje ve skupině R3. Když posléze přiletěli z Anglie parašutisté a pracovali v utajení na Vysočině, ukrývali se právě v rodině Josefa Homoly,ale také u pana Musila v obci Studnice, kde oba odbojáři bydleli. Výsadkáři se jmenovali Rudolf Pernický, Jaromír Nechanský, Hronek a Vyhňák. Po válce, v únoru 1948, Hronek a Vyhňák odešli do Anglie. Jaromír Nechanský byl však zatčen a brzy nato oběšen. Rudolfa Pernického čekal podobný osud, byl zatčen a odsouzen na doživotí. Otec Josefa Homoly byl zatčen až později, v roce 1954. Odsouzen byl absurdně a bez důkazů za velezradu, činy proti státu a snahu nastolit v Československu anglický buržoazní řád. Zatčení otce Josefa Homoly bylo velmi dramatické, do obce přijelo 300 příslušníků ozbrojených složek, přímo v domě Homolových jich operovalo 80.Nikdo z rodiny nevěděl, po čem pátrali, protože v domě nic nebylo. Směšný důkaz k zatčení se však přece objevil, otec spolupracoval za války s anglickými parašutisty. Po válce se ocitl také v evidenci válečných partyzánů.Z vězení byl Rudolf Pernický propuštěn až v roce 1964, otec Josefa Homoly o něco dříve, v roce 1960. Avšak období bez otce Josef Homola prožíval velmi těžce. Otcovu polovinu statku jim komunisté znárodnili. Na druhé polovině hospodařil syn pouze s matkou. Mladý Josef Homola nesměl nastoupit na gymnázium a bylo mu také zabráněno vyučit se nějakému řemeslu. O tři roky později jejich statek spadl pod správu JZD, začal tedy pracovat tam. Mohl si udělat pouze řidičský průkaz na traktor a nákladní auto. Avšak vzdělání nezískal žádné. Přesto všechno se sousedé Josefa Homoly k rodině chovali slušně a pomáhali jim. Majetek rodina Josefa Homoly získala zpátky až v roce 1990. Avšak pocity křivdy a nespravedlnosti zůstávají živé dosud. Spolubojovníci ve válce proti Hitlerovi a po ní proti komunistům, kteří již nežijí, by se nad situací v České republice obrátili v hrobě.
Vypracovala Tereza Smékalová a kolektiv
Rubriky: Novinky
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh Josefa Homoly