Archiv rubriky: Novinky

O. s. Političtí vězni.cz a Zapomenutí o. s. (projekt Stopy totality) uspořádali praktický seminář pro pedagogy a vedoucí volnočasových aktivit mládeže, jeho součástí byly ukázky práce s právě vydaným DVD a projekce filmového portrétu „K. Ch. – Příběh politické vězeňkyně“.

Po projekci byly představeny metodické listy a edukační pomůcky k filmu. Následovala diskuze o možnostech využití tohoto dokumentu ve výuce.
Účastníci semináře zdarma získali originální DVD obsahující jak dokument „K. Ch. – Příběh politické vězeňkyně“, tak pracovní listy a další materiály.

Studentský dokumentární film K. Ch. odkrývá milníky zapomenutého životního příběhu bývalé politické vězeňkyně Karly Charvátové, jež na podzim roku 1948 otěhotněla po znásilnění dozorcem ve vyšetřovací vazbě. Dokument nabídne konfrontaci příběhů matky a její dcery, která byla adoptována. Osudy obou žen zásadně zformovala socialistická diktatura, každou z nich však režim ovlivnil jinak. Znovu se spolu setkaly až po padesáti letech. Jen zřídka se v lidském životě nahromadí tolik dilemat, se kterými se jejich protagonisté vypořádali s takovou noblesou.

Seminář se uskutečnil ve čtvrtek 24. ledna 2013 od 15:30 do 17:30 v Galerii Langhans, Vodičkova 37, Praha 1.

Seminář a proškolení výstavou Stopy totality se na ZŠ v Suchdole nad Lužnicí uskutečnily za účasti projektového lektora Jaroslava Vaňouse.

Tohoto semináře se postupně zúčastnili žáci 8. a 9. ročníku. Pro žáky 9. ročníku, kteří se semináře účastnili jako první, byl vyhrazen tříhodinový program. V úvodu došlo na představení samotného projektu a pracovního postupu jednotlivých školních skupin. Poté se již lektor věnoval období 50. let v Československu, jakož i obecnějším aspektům fungování politického režimu s totalitními prvky. V aktivitě měli žáci za úkol v určeném čase sepsat pojmy k termínům totalita/diktatura. Každá skupina pak několik pojmů představila.

Prostřední část semináře s 9. třídou byla věnována práci s výstavou. Žáci si v ní přímo z panelů zpracovali data pro potřeby provádění výstavou. Každý panel dostala „na starost“ skupina 2 -3 žáků. V poslední hodině lektor využil
některých otázek z metodických listů výstavy a vybrané příběhy žáci sami
shrnuli do krátkého vyprávění.

Skupinu z 9. ročníku pak na
následující dvě vyučovací hodiny vystřídali žáci 8. třídy. Struktura semináře
se mírně lišila – domluvili jsme se, že samotné životní příběhy z výstavy
jim představí jejich starší spolužáci. Využily se však části nahrávek se
samotnými „projektovými“ pamětnicemi a pamětníky – konkrétně s paní
Chalupovou, paní Nohavičkovou a panem Mandrholcem.

Příprava studentů – průvodců výstavou, přednáška

Josef Homola – příběh pamětníka
Toto je příběh muže, jehož otec ukrýval za 2. světové války ve svém domě anglické parašutisty.Poté, v době komunismu, byl jeho otec absurdně odsouzen za něco, co vůbec neudělal, a Josef Homola zůstal s matkou sám v domě, kde hospodařili. Pan Homola nemohl ani vystudovat gymnázium, ani se ničím vyučit, a tak jen pracoval na statku a poté v JZD. Naštěstí sek nim sousedé nezachovali zle a pomáhali jim místo toho, aby se k nim otočili zády. Po šesti dlouhých letech bez hlavy rodiny se otec Josefa Homoly vrátil domů z vězení. Jejich majetek se jim sice vrátil, ale nemohl nevynahradit to, čím si celá rodina musela projít.
Otec Josefa Homoly se v roce 1943 zapojil do odboje ve skupině R3. Když posléze přiletěli z Anglie parašutisté a pracovali v utajení na Vysočině, ukrývali se právě v rodině Josefa Homoly,ale také u pana Musila v obci Studnice, kde oba odbojáři bydleli. Výsadkáři se jmenovali Rudolf Pernický, Jaromír Nechanský, Hronek a Vyhňák. Po válce, v únoru 1948, Hronek a Vyhňák odešli do Anglie. Jaromír Nechanský byl však zatčen a brzy nato oběšen. Rudolfa Pernického čekal podobný osud, byl zatčen a odsouzen na doživotí. Otec Josefa Homoly byl zatčen až později, v roce 1954. Odsouzen byl absurdně a bez důkazů za velezradu, činy proti státu a snahu nastolit v Československu anglický buržoazní řád. Zatčení otce Josefa Homoly bylo velmi dramatické, do obce přijelo 300 příslušníků ozbrojených složek, přímo v domě Homolových jich operovalo 80.Nikdo z rodiny nevěděl, po čem pátrali, protože v domě nic nebylo. Směšný důkaz k zatčení se však přece objevil, otec spolupracoval za války s anglickými parašutisty. Po válce se ocitl také v evidenci válečných partyzánů.Z vězení byl Rudolf Pernický propuštěn až v roce 1964, otec Josefa Homoly o něco dříve, v roce 1960. Avšak období bez otce Josef Homola prožíval velmi těžce. Otcovu polovinu statku jim komunisté znárodnili. Na druhé polovině hospodařil syn pouze s matkou. Mladý Josef Homola nesměl nastoupit na gymnázium a bylo mu také zabráněno vyučit se nějakému řemeslu. O tři roky později jejich statek spadl pod správu JZD, začal tedy pracovat tam. Mohl si udělat pouze řidičský průkaz na traktor a nákladní auto. Avšak vzdělání nezískal žádné. Přesto všechno se sousedé Josefa Homoly k rodině chovali slušně a pomáhali jim. Majetek rodina Josefa Homoly získala zpátky až v roce 1990. Avšak pocity křivdy a nespravedlnosti zůstávají živé dosud. Spolubojovníci ve válce proti Hitlerovi a po ní proti komunistům, kteří již nežijí, by se nad situací v České republice obrátili v hrobě.

Vypracovala Tereza Smékalová a kolektiv

Zpráva o Stopách totality na webu ZŠ Kardašova Řečice

Stopy_totality_Kardašova Recice

Ve čtvrtek 17. 1. 2013 jsme přivítali výstavu Stopy totality na ZŠ Větrná v Jindřichově Hradci. V dopoledních hodinách zaškoloval dobrovolníky z řad žáků 8. a 9. ročníků pan Jaroslav Vaňous a ve 14:00 jsme zahájili výstavu. Vernisáže se zúčastnila řada hostů, kteří pamatatovali pohnutou dobu komunistické totality a kteří nám ochotně přislíbili pomoc při práci na projektu.

Jak to viděli žáci?

Výstavu prezentovalo 15 žáků, byli jsme rozděleni  do skupinek od 1 až do 3 lidí. Bylo to pro nás velmi stresující, protože jsme museli nastudovat příběhy lidí z plakátů a měli jsme na to jen asi dvě nebo tři hodiny. Museli jsme stručně odprezentovat náš plakát před cizími lidmi. Nastala hodina nervozity. Kolem druhé hodiny odpoledne sem začali přicházet pamětníci, ale i lidé které to pouze zajímalo. Jedna po druhé jsme začaly vyprávět ve zkrácené verzi vše, co jsme se z plakátů o této době dozvěděly. Dá se říci, že všechny přítomné to velice zajímalo. Jen co poslední z nás zakončila s prezentací, měli jsme prostor, abychom položily otázky našim hostům, kteří si touto dobou prošli. Naše otázka zněla: ,,Zajímalo by nás, jak jste tuto dobu prožívali vy. O co všechno jste přišli a jaký na to máte názor‘‘. Dostaly jsme spoustu odpovědí. Když jsme doposlechly poslední zkrácený příběh, byly jsme velice překvapeni. Od těchto událostí neuběhlo zrovna moc času, ale víme toho velice málo a když si také srovnáme jejich životy s těmi našimi, dojdeme k závěru, že my se máme skvěle a je nám dokonce i trapné, že jsme si mysleli, jak my žijeme zle.

Petra Adamcová 8.A

Reportáž z vernisáže a odhalení panelu v 7.30 minutě vysílání 25.1.13

Od slavnostního zahájení na semináři v Jáchymově v únoru 2012, putuje po českých školách pět kopií výstavy Stopy totality viz Putovní výstava Stopy totality. Školám nabízíme motivační seminář, po němž se škola může (nemusí) přihlásit do projektu viz stopy totality aktuální nabídka 1. Výstava právě probíhá na ZŠ Unesco Uherské Hradiště (viz obrázky níže). Další kopie výstavy jsou na ZŠ Větrná, Jindřichův Hradec, ZŠ Pohůrecká České Budějovice, Gymnázium Soběslav.

Vernisáž ZŠ Unesco Uherské Hradiště, dne 23. ledna, 14.00 hodin

Stopy totality na facebooku