Po příjezdu do Senomat jsme zamířili do kanceláře syna pana Holého v bývalém rodinném statku, který jim byl vrácen v 90. letech . Statek se nachází na náměstí, které je pojmenované po jeho dědečkovi Jiřím Holém. Otec pana Holého už zemřel. Jeho matka dnes žije se svou dcerou, ale o svém životě nechce mluvit. Vzpomínky ji příliš rozrušují. Byli jsme velmi rádi, že její syn Jiří Holý, nám byl ochoten o osudech své rodiny něco říci.
Z vyprávění jsme se dozvěděli, že se jeho dědeček narodil roku 1896 do rolnické rodiny a byl velmi úspěšný zemědělec. Za 2. světové války však do osudu rodiny zasáhlo gestapo. Pan Holý se zapojil do odboje v sokolské organizaci Jindra. Za svou činnost byl vězněn a 8. září 1943 v Berlíně Plötzensee popraven . Otci pana Holého bylo tehdy 17 let a jeho sestře o rok méně. Jejich matka prošla 4 koncentračními tábory, včetně Terezína a Osvětimi. V roce 1941 byl jejich statek převzat německou nucenou správou a syn Jiří se sestrou museli přerušit studia. Měli štěstí. Správce Reiter byl zdatný hospodář a slušný člověk. Byl to on, kdo otci pana Holého a jeho sestře umožnil dokončit studia. V roce 1944 dostal statek nového správce, Němce, který utekl z Polska, ale ten se o hospodářství příliš nestaral.
V roce 1945 byl statek rodině vrácen. Panu Jiřímu bylo asi 19 let. Měli 43 ha půdy, ale MNV je přinutil obdělávat i pachty, celkem 100 ha. V roce 1948 přišli první nátlaky na vstup do JZD, ale až do roku 1951 stále hospodařili na svém. Pak přišly první zábory, nucené nájmy, nabádání lidí , aby u kulaků nedělali a nakonec jim byl statek odebrán. Rodina měla být ze Senomat vystěhována. Jen shodou náhod tomu unikla a mohla zůstat na vejminku u strýce v Davidově mlýně. Ze svého hospodářství si s sebou nesměli vzít nic. Jejich majetek byl zkonfiskován a rozprodán ( 11 kusů krav, 29 skotu, 23 vepřů, 3 koně s postroji a 22 slepic) včetně vybavení. Od koše na chmel v hodnotě 20 Kč až po 10 000 hodnoty. Část majetku nebylo ohodnoceno vůbec. I přesto, že měl pan Jiří středoškolské vzdělání se zaměřením na zemědělství, nesměl v něm pracovat, a proto se živil jako dělník na stavbě. Později jezdil jako řidič nákladního automobilu. Ani jeho žena nesměla pracovat v zemědělství. Živila se jako květinářka. Jejich dcera po ukončení základní školy nesměla studovat, protože byla dcerou nepřítele socialistického režimu.
V padesátých letech nebylo možné kupovat potraviny za peníze, ale za potravinové lístky. Ty byly pouze na příděl, a ten oni neměli. Vesničtí boháči, tzv. „kulaci“ (mezi ně patřila i rodina Holých) nedostávali žádné lístky. Ani jejich maminka na ně neměla nárok, přestože měla z koncentračních táborů podlomené zdraví. Žádali pro ni o důchod po otci. K žádosti potřebovali doklad o jeho popravě. Museli se obrátit až na Červený kříž a pak teprve české úřady uznali, že její manžel byl politickým vězněm. Přitom od L. Svobody dostal válečný kříž „ in memoriam.“ V této těžké době dostávali jídlo jen od svého strýce. Nejhorší pro ně byly zimy, protože si nemohli z důvodu nedostatku peněz koupit uhlí a měli pouze 1 kamna pro 3 místnosti. Občas si přinese trochu uhlí v tašce, které mu dali dobří lidé. Život byl pro ně tehdy hrozně těžký.
Začátkem 60. let začal pan Holý pracovat u lesního závodu jako řidič. Přestože dostával různé zajímavé pracovní nabídky, všechny vždy ztroskotaly na posudcích ze Senomat. Lidská zloba a závist udělaly své. Nakonec zůstal za volantem až do důchodu.
Po listopadu 1989 panu Holému hospodářství vrátili. Podařilo se mu sehnat několik nájemců a získané peníze vložil do opravy objektů. Dnes zde podniká jeho syn Jiří Holý.
Zpracovala: Anemarie Lajblová
