Prarodiče pana Šedivého pocházeli z malého hospodářství. Za války zpaktovali statek pod horou Raná. Bylo to však už v Sudetech a Němci jim tam dělali zle, proto si začali hledat nějaký statek ve vnitrozemí. Ten objevili v Rakovníku. Byl původně také zpaktovaný a poměrně dost zdevastovaný. Dědilo ho několik dědiců a oni od nich jednotlivé podíly postupně vykupovali. Podařilo se jim nakonec skoupit téměř 77%. Zbývající vlastníci nechtěli své podíly prodat. Po dědečkovi a babičce přebral hospodářství starší ze dvou synů .V odstupní smlouvě je přesně vyjmenováno, co budou rodiče denně dostávat. Například: hroudu másla, mléko z ranního dojení, otop na zimu a tak dále.
Matka pana Šedivého pocházela z Lubné, také z poměrně velkého hospodářství . Její rodiče vlastnili asi 39ha půdy. Měli traktor a sušárnu chmele. Také jim hospodářství v roce 1950 někdy v červnu zkonfiskovali a vystěhovali je. Štěstí , že ke statku patřil domek, kam se mohli přistěhovat.
Když skončila válka, podařilo se Šedivým získat traktor, což bylo pro hospodářství velmi přínosné. S 60 ha půdy a s podíly spoluvlastníků to bylo po válce největší hospodářství v Rakovníku. Po roce 1948 se začala zakládat JZD a státní statky. Jeden byl založen v Hořesedlích a další měl být v Rakovníku. Zemědělcům se neustále zvyšovali dodávky. Pokud je neplnili nebo se nějakým způsobem stavěli proti režimu, mohli skončit v dolech. Došlo i na zabavování živého inventáře. Z toho, co se zabavilo Šedivým , bylo poměrně dost dobytka. Rodina chovala i klisny. Pan Šedivý má dokonce fotku se čtyřmi generacemi klisen.
Tehdy vznikl zákon, který nařizoval , že kdo měl půdy více než 50 ha, musel ji odevzdat státu. Protože hospodářství mělo spoluvlastníky, připadlo na každého méně než 50ha. Zákon se na ně nevztahoval. Tehdy si Šedivých mysleli, že vše bude v pořádku, že budou hospodařit dál. Ale už na konci roku 1949 jim zabavili traktor. Pozvali otce na technickou kontrolu a on se vrátil zpátky pěšky bez technického průkazu. Přesto hospodářství celkem dobře fungovalo. Potom začali na otce pana Šedivého tlačit i prostřednictvím spoluvlastníků . Rodiče se proto snažili prodat zbytek půdy pod 50ha, aby zachránili alespoň něco. Současně začaly probíhat odhady hospodářství a jeho vybavení. Tehdy bylo rodině slíbeno, že se bude platit jen živý a ne mrtvý inventář. Ale o statek rodiče nakonec přišli. Byl prodán, ale nikdy nebyla zaplacena ani koruna.
Pan Šedivý si vzpomíná , co mu vyprávěla babička. On se narodil v srpnu roku 1952. V té době měli všechno připravené v bednách k odstěhování a jen čekali, kdy pro ně v noci přijedou a někam je odvezou. To se nestalo, ale asi tak v jeho šesti letech je přestěhovali na Bulovnu. Byl to státní statek a otec tam dělal technika. Brzy mu bylo ale sděleno, že jako bývalý kulak, zde nemůže pracovat. K prvnímu lednu musel vrátit klíče od bytu. Soudem mu byl přidělen zdevastovaný státní domek, ve které nebylo ani základní sociální zařízení. . Vše si museli vybudovat vlastními silami. Později si koupili domek u koupaliště.
Totalita dopadla i na o tři roky starší sestru pana Šedivého. Chtěla jít studovat na zemědělsou střední školu , ale výbor KSČ se postavil proti, že to nejde. Byla přece dcerou kulaka. Nakonec se rodičům podařilo přihlášku stáhnout a poslat do jiného kraje, do Mariánskiých Lázní. Protože byla jedničkářka, tak se tam dostala a úspěšně odmaturovala. Z domova odcházela v necelých 14 letech.
Pan Šedivý měl štěstí. Na střední školu nastupoval v roce, kdy se nedělaly přijímací pohovory. K přihlášce se nevyjadřoval žádný výbor KSČ, ani zaměstnavatel rodičů. A tak se dostal na TOS bez problémů. Odmaturoval a na vysokou se dostal na základě prospěchu ze střední školy.
Po roce 1989 byl majetek restituován, ale už ne ten původní. Dnes syn pana Šedivého podniká jako soukromý zemědělec.
Zpracovali:Honza Ostaš, Jessica Cusacková, Káťa Vopatová
