Areál kláštera v malebné obci Svatý Jan pod Skalou nedaleko Berouna původně náležel řeholnímu společenství benediktinů. V roce 1785 byl klášter císařem Josefem II. zrušen. V převážné části první poloviny 20. století zde Kongregace školských bratří provozovala učitelský ústav, jehož činnost nuceně ukončila nacistická okupační správa.
Na přelomu 40. a 50. let byl v budově zřízen tábor nucených prací (TNP), kam byli zařazováni lidé na základě zákona č. 247/1948 Sb. o táborech nucené práce. Tento zákon umožňoval nařídit pobyt v TNP bez řádného soudního řízení až na dobu dvou let. Příslušné tzv. krajské trojky KSČ tak měly v podstatě volné ruce v nakládání s těmi, kteří byli novému režimu z nejrůznějších důvodů nepohodlní.
Vězňové ze svatojánského tábora pracovali v okolních vápencových lomech či v blízkých železárnách ve Králově Dvoře. O podmínkách v táboře se prameny rozcházejí. Na konci roku 1950 byl TNP Svatý Jan pod Skalou zrušen a budova po úpravách sloužila jako věznice. Od poloviny 50. let se pak v bývalém klášteře nacházela policejní škola ministerstva vnitra. Po roce 1989 byl objekt navrácen církvi, jeho pohnutou minulost dnes připomíná pamětní deska.